MgA. Přemysl Kokeš opravil Nový zámek u Lanškrouna

Jako bájný pták fénix povstal již poněkolikáté Nový Zámek u Lanškrouna z popela. Věřím, že mnozí z občanů Rudoltic sledují již po léta postupnou obnovu Zámečku. Mnozí z vás nám v jeho obnově také pomáhají,   a to jak penězi, prací, nebo třeba jen dobrým slovem, které je při obnově tak potřebné.

Díky kastelánce paní Krasavě Šerkopové se mohlo mnoho návštěvníků podívat do objektu, který byl po dlouhých šedesát let veřejnosti uzavřen. Paní kastelánka často s nasazením vlastního zdraví provází turisty i místní v prostorách, které byly zpřístupněny vůbec poprvé. Jedná se především o rozsáhlé podzemní prostory, ve kterých se v minulosti skladovalo pivo.

Za výrazného finančního při-spění Mgr. Jiřího Vávry se nám podařilo především zachránit budovu před rozpadnutím. Když ji totiž prohlížel statik, tak doslova utekl s tím, že takový objekt je životu nebezpečný a hrozí zřícením. Dům téměř bez střechy stále prolévaný dešťovou vodou a poškozovaný mrazy a vandaly byl nově zastřešen, zpevněn mnoha stovkami tun ocele a betonu. Aby se již po zámeckých komnatách neproháněl vítr, byly do obnovených otvorů vsazeny repliky původních barokních oken. Po kompletní opravě fasády byla dokončena první etapa obnovy zámecké věže. Ta již nehrozila zřícením a nový obvodový plášť ji dokonale chránil proti vlivům přírodních živlů.

To však byl pouze začátek naší činnosti. Bylo potřeba se doslova ponořit do hlubin zámeckých sklepů, které byly po léta zaneseny bahnem. Bez světla a s rozbitým schodištěm byla sklepení sice tajemná, nicméně však těžko přístupná.

Poté, co jsme vyčistili sklepení, nastal nový úkol - zpřístupnit je návštěvníkům. To však znamenalo komplexní rekonstrukci schodiště. Od základu po vrchol měří 33.300 cm a zajišťuje nejen přístup do sklepení, ale také do všech podlaží zámecké věže. V tomto okamžiku bylo možné poprvé po šedesáti letech otevřít 7.7.2007 v 7:07 Nový Zámek u Lanškrouna v Rudolticích nejširší veřejnosti. Mgr. Jiří Vávra uspořádal slavnost, kterou navštívil rekordní počet návštěvníků. Od té doby provází kastelánka tisíce návštěvníků ročně podzemím i výšinami zámecké věže, která slouží také jako rozhledna.

Tehdy jsme začali přemýšlet, jak by mohl zámeček v budoucnu fungovat. Do té doby jsme vše dělali z čistého nadšení a se snahou zachránit výjimečnou kulturní památku, vzácné architektonické dílo a samozřejmě symbol nejen Rudoltic, ale celého Lanškrounska.

Setkali jsme se s Romanem Šebrlem, kterému se nepodařilo postavit golfové hřiště v Rychnově nad Kněžnou. Začali jsme přípravy na společný projekt golfového hřiště kolem Rudoltického Zámku. Dokonce jsme zakoupili pozemky, ale z projektu nakonec sešlo.

Součástí záměru bylo také obnovení restaurace a vytvoření klubových prostor. Další peníze tak putovaly do přístavby kuchyně, vestavby vodního hospodářství do sklepů, vytvoření záchodů a do dalších úprav, které zajistí pro návštěvníky lepší servis. Bez občerstvení a bez záchodů byl zámeček skutečně velmi spartánský. Vzali jsme si úvěry a částečně také díky projekční kanceláři ai5 se podařilo občerstvení nejen zainvestovat, ale také zprovoznit.

Kdy by měla být rekonstrukce Zámečku úplně dokončena a jaká potom bude jeho celková podoba?

Rekonstrukce Zámečku vlastně nebude dokončena nikdy, protože ideální stav by byl, kdyby byla stavba dostavěna do původní podoby. Každopádně areál by měl být vytvořen ve tvaru elipsy, jak tomu bylo původně. Po jejím obvodu by měla být vystavěna zeď, do areálu by vedly čtyři brány ze čtyř stran, které by směřovaly na potenciální čtyři věže, které objekt původně měl. Dále by tam měla být vybudována poměrně velká fontána v barokním provedení. Půdorys celého Zámku by se měl odkrýt tak, aby bylo patrné, jak byl areál veliký a rozlehlý. Při jedné straně Zámku by měl potom vzniknout amfiteátr, který by mohl pojmout až tisíc lidí. A samotná věž by tedy měla mít v přízemí restauraci, v patře salonek, v druhém poschodí apartmán nebo klub (v anglickém smyslu slova), úplně nahoře apartmán a v podkroví rozhlednu. Pokud by se dařilo, měla by být na louce směrem k Rudolticím udělaná cvičná plocha pro odpal golfových míčků, a potom možná ještě celé golfové hřiště, které by směřovalo na opačnou stranu, a bylo by koncipováno jako přírodní park, kterým by se dalo od Lanškrounských rybníků jít po zpevněných cestách až nahoru na Zámeček a zase dolů do Rudoltic. Pokud by se dařilo i nadále, samozřejmě by se mi líbilo, kdyby se postupně objekt dostavěl do původní podoby. To už je ale opravdu jen vize ve výhledu třeba čtyřiceti let.