V čem tkví modernost

Klasické

Při klasické tvorbě se jedná o převzetí určitého výrazu, který byl vytvořen kánonem stálého opakování po staletí. Jeho další vývoj byl přerušen zásadním řezem funkcionalistické vlny. Tedy alespoň v českých zemích, protože v Anglii, nebo ve Spojených státech jsou stavitelé stále schopni tvorby takových klasických domů. V Čechách však přerušení kontinuity a pozdější cílevědomé potlačování kvalitní řemeslné práce vedlo k zapomenutí způsobu takové tvorby. Výsledkem pak jsou často směšné snahy o nápodobu klasického řádu bez vnitřní struktury a pochopení věci.

Klasický řád vychází z jednoduchých principů tektoniky, inspirace přírodou a stavbami prováděnými jinými přírodními materiály. Modernistická tvorba je naopak výrazně abstraktní, vycházející z vlivů, které nejsou v našem okolí čitelné a jsou oproštěny od původního výrazu tektoniky, tíhy, břemene a přírody, právě naopak snaží se s takovými prvky kontrastovat a popírat základní mechanické vlastnosti.

Klasická tvorba je dnes zcela odsunuta a téměř se neprovádí. Je to škoda, protože i zde je možné najít vnitřní logiku často silnější, než u mnohých modernisticky vyhlížejících staveb, které jsou ve svém výsledku jen prázdným obalem, který kopíruje abstraktní stavby bez pochopení vnitřní struktury a stavby. Klasická tvorba má mnohem větší potenciál opakování, protože její vnitřní řád je kanonický, jasný a jakákoliv odchylka je jasně viditelná a tak si ji může dovolit jen skutečný génius tvorby.

Modernistické

Tak zvaný modernistický výraz by měl být spíše nazýván abstraktním, především proto, že je opozitem ke klasickému, zatímco modernita je stále nová a jiná. Tak tedy abstraktní model architektury je založen na redukci. Redukci tvarů, prostor i tvarů na abstraktní, často až sochařské kompozice. Přírodnost je zde bez využití, výraz je dán materiálem, konstrukcí a kompozicí. Snad nejlépe je možné tento kontrast srovnat na sochařství klasickém figurativním a abstraktním. Není důležité, aby se jeden nebo druhý líbil všem, důležité je, že u obou se dají snadno vystopovat plagiáty, které je možné nazvat kýčem. A tak i architektonické tvorbě je kýčovitá jakákoliv nápodoba, klasické sochy, která nechápe její vnitřní obsah, natož pak plastiky moderní. Ta je víc než klasická založena na konceptu, na myšlence, nebo emoci, kterou autor do díla vkládá. Takových architektů, kteří dokáží nad problémem uvažovat v těchto širších souvislostech je jen hrstka a ti určují trend a směřování modernity. Zanechávají za sebou všechny ty, kteří jejich výraz stále jen znova vyvářejí.

Není tak možné mluvit o architektuře modernistické, ale výhradně o tvorbě konceptuální, nebo avantgardní, protože ta je skutečným předvojem a pak o té, která je zrovna moderní a vychází z avantgardních myšlenek. Zde je pak už jedno, zda se kopíruje Corbusier nebo Michelangelo.